🤍Valentýn a to, co se nevejde do kytice

Někdo čeká květiny.
Někdo večeři při svíčkách.
Někdo tajně doufá alespoň v malou pozornost.

A pak jsou vztahy, které tenhle den vlastně neřeší.

My ho třeba nijak zvlášť neslavíme.

Ne proto, že bychom si nebyli blízcí.
Možná právě naopak.

Časem se totiž láska přesune jinam.
Z velkých gest do drobností.
Z překvapení do každodennosti.

Není tak viditelná.
Ale je hlubší.

Je v tom, že někdo ráno vstane dřív.
Že ti uvaří kávu.
Že mlčky převezme část tíhy, když vidí, že už nemůžeš.

Možná Valentýn patří začátkům.
Té lehkosti, kdy je všechno nové a vzrušující.

Ale opravdová blízkost roste v obyčejných dnech.

Ve chvílích, kdy si dva lidé projdou únavou.
Nedorozuměním.
Tichými obdobími.

A přesto zůstanou.

Láska není jen o tom, co dostanu 14. února.

Je o tom, kdo zůstává i 15., 16. a všechny další dny.

A možná právě v tom je její hloubka.

Petra 🤍